Transaktinoidy

Transaktinoidy
 
 
 
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               

Transaktinoidy jsou chemické prvky, které se (podle svého protonového čísla) nacházejí v periodické tabulce za aktinoidy a před teoreticky předpovězenými superaktinoidy, jejich protonová čísla jsou (či mají být) 104 až 120.

Prvním, kdo přišel s představou aktinoidů, která následně vedla k uznání řady aktinoidů, byl držitel Nobelovy ceny za chemii Glenn Seaborg. Předpověděl také existenci transaktinoidů pro protonová čísla 104 až 121 a superaktinoidů pro protonová čísla 122 až 153. Podle něj byl pojmenován transaktinoid seaborgium.[1][2]

Transaktinoidy současně patří mezi transurany, jelikož jsou jejich protonová čísla větší než u uranu (92).

Všechny transktinoidy mají v základním stavu valenční elektrony v podslupce 6d a 7s. S výjimkou rutherfordia a dubnia mají všechny, i ty nejstabilnější, izotopy jednotlivých transaktinoidů velmi krátké poločasy přeměny, často kratší než 1 sekunda.

Transaktinoidy se nevyskytují v přírodě, jsou vyráběny uměle v laboratořích. Žádný z těchto prvků nebyl dosud izolován v makroskopickém množství. Tyto prvky mají názvy podle fyziků či chemiků nebo podle míst, kde byly syntetizovány.

IUPAC definuje prvek jako existující, pokud existuje déle než 10−14 sekund, což je doba nutná k vytvoření elektronového obalu.[3]

  1. IUPAC Provisional Recommendations for the Nomenclature of Inorganic Chemistry (2004) Archivováno 27. 10. 2006 na Wayback Machine. (online draft of an updated version of the "Red Book" IR 3-6)
  2. The Chemistry of the Actinide and Transactinide Elements. Redakce Morss Lester R.. 3rd. vyd. Dordrecht, The Netherlands: Springer, 2006. ISBN 978-1-4020-3555-5. 
  3. [1]

© MMXXIII Rich X Search. We shall prevail. All rights reserved. Rich X Search